Vanlife: život mezi cestou
a domovem
Tahle stránka vznikla z lásky k cestování, svobodě a lidem, kteří se rozhodli žít trochu jinak.
Potkávám vanlife lidi na cestách, u moře, v horách, na parkovištích i v zapadlých místech, kde nocují jen oni a hvězdy.
Někteří tak žijí naplno, jiní jen na půl – pár měsíců v dodávce, zbytek roku „normální“ život.
Chci uchovat jejich příběhy, atmosféru uvnitř i kolem dodávek a ukázat, že domov může mít kola, solár na střeše a kuchyň dlouhou jen pár desítek centimetrů.
Na cestách mě vede intuice. Ne itinerář, ale pocit.
Místo si mě buď pustí dál, nebo si mě nechá tak dlouho, jak potřebuji.
To tempo mi dovoluje cestovat pomalu, jemně a s respektem.
Energii si vyrábím díky Ecoflow, používám eko prostředky na praní i mytí nádobí a nakupuju hlavně u místních — na trzích, v malých uličkách, u lidí, kteří žijí krajinou, kterou projíždím.
A často mě někdo z nich navede na místa, která bych sama nenašla.
Udržitelnost pro mě není pravidlo, ale přirozený způsob, jak být na cestách citlivě a vědomě.
udržitelné cestování
lidé & jejich dodávky
Peťulačka – žena, se kterou vzniká souznění bez plánů
S Peťulačkou se známe už pár let.
Poprvé jsme se potkaly v Německu — ona, její muž a dcera nás tehdy úplně nečekaně oslovili. A z toho spontánního momentu vzniklo hluboké souznění, které dodnes trvá.
Na jaře se vydala sama na pár dní do své nové dodávky, kterou její muž několik let přestavoval.
A já se k ní na pár dní přidala. Měla sebou ještě návod, jak co v autě funguje, ale zároveň v očích tu radost z nového prostoru a možností.
Šlo nám to tak lehce, samozřejmě, bez námahy… jako by nás krajina sama vedla.
S Peťulačkou je vždy cítit prostor, volnost a krásná tvůrčí energie.
A když jsme na cestě spolu, všechno přirozeně zapadá.
Richard
Richard je překladatel a cestovatel na volné noze už spoustu let.
Žije tak, jak dýchá – volně, nezávisle, s otevřeností pro svět i lidi, které na cestách potká.
Když se naše cesty spojily, bylo to jako setkání dvou duší, které už dávno vědí, že dobrodružství není jen v mapách, ale i v rozhovorech u kávy, v tichu a v jednoduchých momentech.
Richard mi ukázal různé vychytávky, věci, které znají jen lidé, co cestují opravdu dlouho.
A jako muž obohatil moje dny příběhy, informacemi i pohledem, který vidí svět trochu jinak.
Jsem vděčná, že jsme se potkali. Bylo v tom něco pravdivého, lehkého a blízkého.
Magda – žena, která tvoří prostor pro ženy
S Magdou jsme se potkaly díky Susy, která žije
Portugalsku.
Bylo to setkání, které hned dávalo smysl.
Ona – žena, která drží kruhy a setkání pro ženy.
Já – s foťákem a srdcem otevřeným podobným tématům.
A tak jsem jí začala fotit její kruhy, její svět, její jemnost.
Magda má dodávku, se kterou cestují s rodinou lehce
a svobodně.
Nedávno přijeli za mnou, když čekali své druhé dítě. Strávili jsme spolu celý víkend — klidný, teplý, krásný.
Když miminko povyrostlo, odjeli na několik měsíců
do Španělska.
A dokázali dát svému synovi prostor, aby dny plynuly podle něj — ne podle plánů, ale podle jeho rytmu.
Tak nějak žijí. Přirozeně, volně, v souladu.
Marcus – ze Švýcarska
V Motrilu, ve španělském kempu, jsme se jen míjeli pohledem… takové to tiché poznání lidí, co žijí podobně.
Chvíli nato přišel a začal mluvit o našich stejných pneumatikách a podobných dodávkách. Úplně přirozeně, jako by se znali už dávno.
Jednou večer jsem seděla u něj.
Neměli jsme společný jazyk, ale rozuměli jsme si svým způsobem — gesty, úsměvem, atmosférou.
Mluvil o svobodě, o tom, že už nechce řídit firmu.
Chce volnost, pohyb a život, který se vejde do dodávky a karavanu.
Bylo to krátké setkání, ale pravdivé.
Vanlife komunitu fotím jako dokument – bez velkého stylizování, tak jak to opravdu je: rána s rozcuchanými vlasy, rozházené hrnky, rozesmáté večery u světla čelovek i tichá místa, kde je slyšet jen moře.
Pokud žiješ nebo zkoušíš vanlife a chceš mít svoje cestování zachycené, ozvi se.
Ráda za tebou/vámi přijedu, posedíme u kafe (klidně z plynového vařiče) a něco spolu vytvoříme.
